Jiří Buček všem známý jako Bubák je profesionální hasič, lezec milující písky, člen Speleologické záchranné služby ČSS a hlavně duší jeskyňář. Dlouholetý člen a aktuálně předseda ZO 6-10 Hluboký závrt. A taky držitel ocenění prezidenta republiky za výjimečný přínos pro záchranářství. Přímý chlap, který nechodí kolem horké kaše a rovnou řekne co si myslí. A nemá rád papíry a papírování.
Proč vlastně lezeš do jeskyní a jak jsi s jeskyňařením začal?
Nooo, tak za vším hledej ženskou, že jo. Takže mě k jeskyňaření přivedla jedna moje kamarádka, přítelkyně kdysi dávno. Už je to hodně dávno. Dostala pozvání od jednoho jeskyňáře z Hlubokáče, ať tam přijedeme. Ona mě tam přivezla a od té doby jsem na Hlubokáči prostě zůstal. Tak nějak mě to chytlo.
Máš nějaké intelektuálně náročnější koníčky, než kýblování bláta? Třebá… kaktusy?!”
Tak to teda nemám. Kaktusy zrovna nemám a asi ani žádný intelektuální koníček.Rád lezu po skalách, po horách. Samozřejmě mám radši lezení na pískovcích, než takový ty úplně sportovní věci.
Nejoblíbenější alkoholický nápoj?
Tak to je jasný, to je pivo. S tím bojuju už dlouhé roky.
Kolik piv jsi nejvíce vypil za jeden večer?
Za jeden večer nevím, ale za jeden den jich bylo dvacet. Ale už dávno to není taková hitparáda a taky to tehdy nedopadlo moc dobře.
Oblíbení filmový, literární a komixový hrdinové a proč?
A sakra, teda. Tak já bych vzal třeba Toma Cruise, který je moderní dodneška, takže to byl Top Gun. Jaký potom literární? Hm, tak tady je to se mnou horší. Já čtu spíš nějaký dokumenty a o lidech, takový knihy. No a komiksový. Tak já jako Bubák, asi tam musí být nějaký bubák.
Krasové hospody, které můžeš doporučit.
To je úplně jasný, u Milušky (pozn. Hospoda u Němců) jsem začal a u Milušky piju dodneška a doufám, že ještě dlouho pít budu. Pak samozřejmě restaurace v Holštejně, to je taky zařízení, které výborně funguje. Pak už nevím, kam bych vás vzal. Možná na něco ve Sloupu.
Co bys rád dostal na Vánoce?
Ideální je klid. Mít jeden den volna a nic nemuset dělat a řešit.
Pokud by sis sám sebe představil jako hlavního hrdinu jeskyňářského filmu, co by sis vybral do soundtracku?
No, to já teda vůbec nevím. Já bych zaprvé nemohl být hrdinou. Ale, určitě by to nebyl film o kopání, bylo by to nějaký lezení komínů. A soundtrack… Teďka se mě líbí nový Linkin Park, ty jsou parádní. Já jsem spíš na rockovou hudbu.
Nejinspirativnější jeskyňář/jeskyňářka?
Ono jich je asi víc, samozřejmě. Když to vezmu, tak to jsi mě k němu přivedl ty, Bernard Tourte (pozn. Prezident Spéléo Secours Francais) je zvláštní týpek, který je technický jeskyňář a to se mi líbí. Zdenál Dvořák, myslím, že je taky prostě bomba borec. Je zvláštní, takový magor, takže dobrý. No, samozřejmě Lojza Nejezchleb, že jo. Z těch starších. On je prostě zvláštní úkaz.
Co jsi praktikoval za sporty před jeskyňařením, nebo nyní současně s jeskyňařením? Nějaké úspěchy?
Já těch úspěchů ve sportu moc nemám. Já jsem za mlada hrál házenou, pak jsem se dostal do turistického oddílu, kde se dělalo všechno to, co se dělá v turistickém oddílu. A pak už to přišlo. Jeskyně a lezení. Samozřejmě jezdím na bajku, prostě moc dalších sportů už nebylo.
No a lezení…můj brácha potkal partu pískařských lezců a začali jsme tam jezdit. A zjistil jsem, že to opravdový lezení je právě tam. Ale samozřejmě s těma klukama se vůbec nemůžu srovnávat. Já jsem takový spíš ´jako´… nějaká spodní vrstva, ti místňáci jsou úplně někde jinde. Ale to lezení tam je parádní, tam člověk prostě pozná, co v něm je. A furt se bojím. Já se tam bojím pořád.
Nejintenzivnější jeskyňářský zážitek?
Já musím říct, že jich bylo mraky. To každý z jeskyňářů, který jeskyňaření dělá, to potká x krát, ať už dobrý nebo škaredý. Ale jeden byl fakt suprovej, když jsme s bráchou vylezli Ústřední propast v Hedvábné a vstoupili jsme do Dómu Karla Kučery. Tak to bylo pro nás teda prostě bingo!
Jakou nejstupidnější věc jsi provedl v jeskyni, nebo na boudě?
Ježišmarjá, těch bylo. Na, co bych si tak vzpomněl. Já jsem těch kiksů udělal tolik. První jsem si vzpomněl, že kdysi, když uřezali na Macoše starý zábradlí, tak nás při cestě z hospody z Macochy napadlo, že by ho byla fakt škoda, kdyby ho někdo odnesl. Tak jsme kus toho zábradlí náročně odvláčeli na boudu. Nevím, kde nakonec ten kus skončil. Prý jeden kus je někde v muzeu a ta část co jsme odnesli, se prý taky někam dala a zbytek skončil ve šrotu. Takže my jsme se půl noci vláčeli s kusem zábradlí na boudu Hlubokáče ze Spodního můstku Macochy.
Máš nějaké jeskyňářské cíle?
Cílů moc nemám. Ale samozřejmě, jeskyňářský cíle mám, že na Hlubokáču je parta výborných lidí. V našich jeskyních děláme a chtěl bych, že bychom se začali zase někam dívat po světě. Ale už nemusíme objevovat, ale podívat se do pěkných děr, třeba ve Francii. Ta je nádherná. A to je přesně pro mě dobrý, když s tou partou jedu. Že bych byl sólista, to já moc nejsu.
Jak kloubíš jeskyňaření s normálním životem?
Hele, já myslím, že na můj život by mohl napsat nějaký psycholog posudek, protože já mám tu výhodu, že mým koníčkem bylo lezení po lanech. To se mně stalo i pracovní náplní. Takže u hasičů teďka dělám lezení, chodím do jeskyní a učím. Dneska už jsem starej, prej mazák. Už taky učím kluky lézt po jeskyních, pohybovat se, učím záchranářinu. Takže já to skloubil tak, že já dělám jenom tohle a na ten zbytek mě moc nezbývá.
Jak by ses charakterizoval a jak myslíš, že působíš na ostatní?
Já myslím, že mě plno lidí nesnáší a nenávidí. Ale nevím, to musí ohodnotit oni. Já doufám, že jsem pár lidí obohatil o nějaké zkušenosti, že jsme s některýma zažili plno zážitků. Ale ať to asi ohodnotí jiní. To se musíš zeptat tam nahoře, v patře. Po tomto kurzu. (pozn. rozhovor probíhal na cvičení SZS a HZS na polygonu ve Velkém Poříčí)
Nějaké motto? Vzkaz čtenářům?
Já vždycky říkám, co jsem už zaslechl někde jinde, že dobrej horolezec nebo jeskyňář je starej jeskyňář. Tak aby to všem vydrželo do toho stáří.
No tak super, Díky moc za rozhovor.
Není zač a nevím, co z tohohle toho může vzniknout.
