David Pavlík je členem speleologické skupiny ZO 6-17 Topas, bádá nejen v Moravském krasu, ale i v zahraničí, lákají ho exotické dálky. David je vášnivý fotograf, fotí krásně a hodně, vlastně pořád. Krásy Moravského Krasu zachycené jeho okem mi připomínají jeho touhu po exotických dálkách, on si je umí najít kdekoli … vertikály, štoly, portály, západy slunce, zelený kočičí oči. A když nedrží v ruce foťák, tak určitě lano anebo obojí. Visí rád ve výškách na laně – v jeskyních, na skalách, i v práci.
Proč vlastně lezeš do jeskyní a jak jsi s jeskyňařením začal?
Začal jsem, když mi bylo 15 let v Tišnově, kde jsme jako mladá odnož skupiny začali kopat v Heroltickým krase. To protože starší generace nás nepustila do těch svých objevů, tak nám byla přidělena taková okrajová lokalita, kde jsme se pár let činili. No a pak to vlastně skončilo na tom, že všichni odrostli, změnily žánry nebo si pořídili rodiny. No, takže do jeskyní lezu už hromady let. Pak zase proběhly skály, hory a teď zase návrat zpátky k jeskyním.
Máš nějaké intelektuálně náročnější koníčky, než kýblování bláta? Třeba… kaktusy?!”
Pěstuji víno, teda vinnou révu a dělám víno, což u nás v Krase je nás víc, kteří tohle dělají. A do toho ještě fotím.
Nejoblíbenější alkoholický nápoj?
Víno, dobré víno. Nerozlišuji, jestli bílý, červený nebo růžový, musí chutnat a záleží prostě, kde se nacházíš a v jakém seš rozpoložení. Takže jedno víno ti může jeden den chutnat, druhý den už chutnat nemusí. Záleží, jak jsi na tom.
Kolik piv jsi nejvíce vypil za jeden večer?
Asi 5. Slabší kus.
Oblíbení filmoví, literární a komiksoví hrdinové a proč?
Tak to jsi mě zaskočil. Filmový asi Forrest Gump. Když jsem tu knížku potom četl, nebo literární předlohu, tak je to hodně smutný. Ten film je hezčí, mnohem hezčí. A proč? Je to o životě sice smyšlené s nadsázkou, ale o životě.
A komiksy? Snad kdysi dávno ve mně zanechaly nějaké vzpomínky ty od Káje Saudka. Ty co kreslil se speleologickou tématikou. Je to spřažené s tím, co vlastně dělám. On ty komiksy kreslil vlastně přes celou stránku. V Krase je spousta kronik, kde to je namalovaný a je to takový výtvarně zajímavý.
Krasové hospody, které můžeš doporučit.
My chodíme k Milušce (pozn. Hostinec U Němců), nebo do Holštejna k Pepovi (pozn. Hostinec Pod Hradem), a to je tak všechno. Nebo spíš jsme někde venku u díry, nebo na boudě.
Co bys rád dostal na Vánoce?
No to je teda dost těžká otázka. Já jsem loni dostal od ženy krásný dárek, což byla zahraniční dovolená, kde jsme nebyli strašně dlouho. Ale asi by mě lákala nějaká exotická speleo expedice. Podívat opravdu za hranice všedních dnů, někam do exotiky.
Pokud by sis sám sebe představil jako hlavního hrdinu jeskyňářského filmu, co by sis vybral do soundtracku?
Soundtracku? Hmm. Já mám teď v hlavě úplně jinou vzpomínku. A to když jsme odlézali od jezera Neuron v jeskyni Atmos, co teď Marek (pozn. Marek Audy) zveřejnil. Kluci lezli nahoru a díky tomu, že to je 120 m po špagátu a bylo to hodně rozchrastané, tak jsme na sebe museli čekat. A já jsem lezl jako poslední a odstrojoval jsem to. Čekal sem tam asi hodinu a půl a opravdu jsem se nudil. Takže jsem si ve finále vzal mobil a pouštěl jsem si moravský cimbálky na celý dóm. A ty lidovky mají obrovskou sílu.
Nejinspirativnější jeskyňář/jeskyňářka?
Jako člověk, jeskyňář nebo lezec je pro mě jako posledních 8 – 10 let Cédric Lachat. On je šílený lezec, a jak je šílený lezec, tak je i šílený jeskyňář. Když člověk zhlédne poslední videa, co dokázali propojit, tak je to neuvěřitelný (pozn. jedná se o propojení Goufre Berger a Goufre Fromagére, ve Francii).
Co jsi praktikoval za sporty před jeskyňařením, nebo nyní současně s jeskyňařením? Nějaké úspěchy?
Skalní a horský lezení. Nominace do dvou reprezentací. Ale ve finále jsem to všechno nechal plavat, protože když jsem viděl ten mediální cirkus okolo a ty podmínky. Máš přesně nastavené, co musíš udělat, co musíš vykonat, výkony, jseš svázaný sponzory. To není svět pro mě, tohle to. Prostě radši svoboda a možnost se zastavit, kochat se a nemít ty povinnosti na hrbu a vláčet za sebou.
A záleží na čase, či horský, nebo skalní lezení. Protože horský lezení samozřejmě vyžaduje víc,… větší výjezdy, delší časový úseky atd. Na skalkách člověk může být klidně dvakrát za týden. Dělám taky správce asi ve třech nebo ve čtyřech skalních oblastech, takže ještě spousta práce kolem toho, kolem jištění a atd.
Nejintenzivnější jeskyňářský zážitek?
Hodně intenzivní zážitek bylo, když jsme byli v Amatérce a začala stoupat voda. Začali zvýšené povodňové stavy a ty se dekuješ ven a zjišťuješ jak ta jeskyně začíná žít úplně jiný život. Jak se začínají ozývat rázové vlny, tlakový kanály se začínají plnit a začíná nastupovat voda tam, kde bys ji nečekal. Bylo to dva, tři roky zpátky.
Jakou nejstupidnější věc jsi provedl v jeskyni, nebo na boudě?
Jak bych to řekl. Ústřední propast nejmenované lokality. Změřil jsem si to, říkám si, hele, do toho nepůjdu. Ale nechal jsem se od třech lidí ukecat, že to určitě dám. Samozřejmě jsem to nedal a hodinu a půl jsem bojoval, abych se dostal zpátky. A když člověk vyleze, tak ta reakce organismu je neuvěřitelná. Jak držíš nervy na uzdě, ale pak, pak to na tebe padne a jseš totálně zničený. To už jsem myslel, že budou kluci volat speleo záchranku. Tak od té doby to mám prostě daný. Rozměr: ano/ne.
Máš nějaké jeskyňářské cíle?
Lákala by mě nějaká vertikála tak 300 – 500 metrů a užít si to v tom, že mít tým lidí a fotit tu vertikálu. Což je o hodně složitější než fotit na zemi, v dómě. Ošéfovat si tu vertikálu a udělat fotku na pět až šest lidí. Aby to byla opravdu jedna vertikála. Staré sedneš na zadek.
Jak kloubíš jeskyňaření s normálním životem?
Vzhledem k tomu, že dělám výškovky, tak jsem furt na laně, takže pro mě to je stejný. Akorát spíš by to byla otázka na moji ženu a rodinu, která to toleruje. Prostě je člověk dvakrát třikrát týdně v Krase a furt někde fotí nebo leze. Snažím se, abych fungoval tak i tak, jak v jeskyních, na skalách, tak i s rodinou.
Dělám výškovky, takže si můžu zařídit to, že ve čtvrtek, v pátek vyrazím do díry. Ale zase na druhou stranu musíš vždy dodělat zakázku. Takže někdy je sobota, neděle a makáš 16 hodin na výškovce. Je to takový nepravidelný.
Jak by ses charakterizoval a jak myslíš, že působíš na ostatní?
Těžké otázky. Nevím. Nedokážu sám sebe popsat. Já tvrdím všem, i ženě, že jsem nekomunikativní. A že jsem takový průměr, šedá myš. Což samozřejmě všichni se smějou, že to není pravda. Ale to je spíš otázka na někoho jiného, na kolektiv lidí kolem, jak na ně působím.
Myslím si, že jsem týmový hráč. I když někdo říká, že ne. Ale každej to posuzuje podle sebe. Každý ten tým vnímá úplně jinak. Každej má ten bod posunutý, jak na to kouká. Jinak to bude hodnotit hráč fotbalu, který hraje v jedenácti a jinak kdo hraje badec ve dvou.
Nějaké motto? Vzkaz čtenářům?
Carpe diem.
Díky moc za rozhovor.
